Minulý týden se mi naskytla pracovní cesta do Vysokých Tater. Naposledy jsem tam byla před rozdělením Československa, kdy cesta vlakem trvala celý den či noc a komfort zajišťovaly lůžkové vozy. Teď nás čekalo pouhých šest a půl hodiny jízdy Pendolinem. Cesta byla příjemně vyhlídková, za oknem se střídaly luhy a háje Čech a Moravy, až za Olomoucí začal terén stoupat, když jsme vjeli do Beskyd. Na slovenských hranicích přistoupil slovenský personál a ve vagonu se rozezněla měkká slovenština. Minuli jsme Malou Fatru a zanedlouho se objevily obrysy Západních Tater. Jak se přibližovaly, spolucestující ožili a začali jednotlivé štíty komentovat. Ten první, co vypadá jako křivý zub, to je Kriváň, na ten jsem vylezl (jednou, dvakrát, nepočítaně). Došlo i na další štíty, ostatně k těm jsme mířili, protože naším cílem byl Starý Smokovec v srdci Vysokých Tater.

Co znamená „dopyto“, zeptal se nejmladší člen naší výpravy, když jsme v Popradu přesedlali na vláček horské magistrály. Nechápali jsme, až nám ukázal vývěsku: Cestovný poriadok sa môže meniť, v malých staniciach je treba sa informovať dopytom. Slovo „dopyt“ jsme mu přeložili, a od té doby jsme my, vášniví čtenáři bestselerů ve slovenštině (kdo nečetl Angeliku nebo Juh proti Severu?), překládali ještě víckrát.
Po příjezdu do Smokovce jsme se ubytovali a šli se najíst. „Jedálny lístok“ se stal hned naším favoritem, jelikož byl plný názvů, dráždících naše chuťové buňky i fantazii. A že bylo z čeho vybírat: kapustnica, bryndzové halušky, zelné strapačky, hydina, bravčové, pečené kačacie stehno s kapustou, morčací stejk so zemiakovými šúlancami, případně bravčové rebrá. Sázkou na jistotu byl vyprážaný rezeň  so zemiakmi. K tomu paradajkový, uhorkový či miešaný šalát nebo sladký dezert s čučoriedkami, zapít vínem, hruškovicí nebo šarišským pivem. Tuhle smyslovou část naší mise jsme pojali zodpovědně. Snažili jsme se nepropást raňajky, desiatu, obed, olovrant i večeru a systematicky ochutnávat tatranské menu. Zážitky zpestřovala zaslechnutá konverzace ve slovenštině. Zejména ženy si libovaly ve zdrobnělinách a superlativech. Chlapec nebyl jen milý, ale milučký, malé děti byly bábätka, všechno bylo zlaté a krásne. Ve srovnání s češtinou mi slovenština přišla  velmi emocionálně zabarvená, to bylo pořád: Ozaj? Naozaj! Vážně? Nehovor! Hej? No to ma podrž! Úplné slovní emotikony!
Pracovní jednání byla hladká, jazyková bariéra (podle mě) minimální, a tak jen platba Eury připomínala, že jsme v cizině. Během volného odpoledne jsme se vypravili na horskou pěší túru. Polomy po vichřici před třinácti lety už byly zapravené, a tak jsme se těšili z vysokohorské přírody a při tom probírali zážitky z minulých tatranských pobytů. Taky jsem měla jeden, z dávné velikonoční lyžovačky. Na Velikonoční pondělí jsme se s kamarádkou a dvěma kamarády vypravili lanovkou na Lomnické pleso. Zastavili jsme v mezistanici, obsluha otevřela dveře kabinky, ukázali jsme lístky a v očích vlekaře vesele zablýsklo. Sú tu dve baby, zavolal přes rameno. Ani jsme se nestačili  podivit, proč a komu to hlásí, když na každou z nás chrstlo vědro vody. Pomlázka po slovensku! Dveře se zavřely a jeli jsme nahoru. Na Lomničáku šli hoši lyžovat a my, zcela promočené, se sušily a popíjely grog v baru na horní stanici lanovky. Lyže jsme si připnuly až na konci dne a podroušené  a stále ne suché, odjely po sjezdovce dolů, do civilizace.

Ale zátky do přítomnosti. Tentokrát se nám v Tatrách nic mimořádného nepřihodilo, ani medvědy jsme nepotkali. Všechny zážitky byly příjemné včetně počasí, i přes polovinu října bylo mimořádně krásně: nebe modré, listí zlaté, sluníčko, dvacet stupňů. Inu, inverzia, mnuli si spokojeně ruce naši slovenští ubytovatelé a dívali se do údolí, kde se celý týden válela „hmla“. Když jsme v pátek odpoledne odjížděli, už sem mířili víkendoví hosté. Utěšovali jsme se, že nám okysličené plíce, hezké vzpomínky a slunce v duši nějakou dobu vydrží. Ve vlaku do Čech ubývalo měkké slovenštiny i slovních emotikonů, až se řeč ustálila na naší mateřštině a debatě o volbách. Před Prahou nás zpomalily výluky, na Hlavní nádraží jsme dorazili hodinu před půlnocí  Vystoupili jsme, venku bylo zima, mlha, smog.  Inu, inverze. Haúúúúúú, zavyla jsem v duchu. Chci zpátky do Tater!

Slovníček – pro ty, co nečetli Angeliku:-)
Bravčové             vepřové
Čučoriedka         borůvka
Desiata                přesnídávka
Dopyt                  dotaz
Hmla                   mlha
Hydina                drůbež
Jeseň                   podzim
Morčací               krůtí
Olovrant              svačina
Paradajky            rajčata
Raňajky               snídaně
Rezeň                   řízek
Vyprážaný           smažený