Od minulého týdne v noci mrzne, od včerejška sněží, začala zima. Není divu, když 11. listopadu přijel Martin na bílém koni. Letos jsem ho konečně viděla! Stalo se ve Znojmě v neděli dopoledne u kostela Nalezení sv. Kříže, kousek od historického centra. Když hodiny odbíjely jedenáctou, stál svatý Martin s helmicí, brněním a červeným pláštěm na schodech u vchodu  kostela, bílého koně zaparkovaného opodál. Právě skončila mše, lidé vycházeli ven a tenhle Martin je s obří lahví vína zval k ochutnávce do ambitu přilehlého kláštera dominikánů. Pozvání přijali věřící, turisté i náhodní kolemjdoucí, mezi nimi i moje maličkost.
V ambitu bylo pro degustaci vše potřebné. Uznávaní vinaři, občerstvení, několik lavic k posezení, hrála tam cimbálovka. Svatomartinských vín spousta, bílá, růžová i červená, jen si vybrat. Koupila jsem lahvinku bílého, že s ním rozjasním náš svatomartinský oběd. A povedlo se: bylo lehké, svěží, květinové, jazyk rozvazující. Pěkná tradice, tahle mladá vínka. Moravské podzimy jsou čím dál teplejší, hrozny zrají déle a jsou sladší, vína mají více cukru a méně kyselin. Vinaři slibují, že letošní vína  budou dost podobná vínům jižním, italským španělským nebo francouzským, a to i červená! Ta nejlepší jim prý můžou i konkurovat.
Možná už se tak stalo. Po návratu do Prahy jsme za pár dní neodolali pozvání na beaujalais nouveau, nové božolé (na staré by samozřejmě nikdo nešel). Bylo červené, nefiltrované a docela těžké. A já zatoužila po skleničce toho jiskřivého svatomartinského z Moravy.