Někdo se chystá na léto nakupováním věcí na dovolenou, já se snažím dostat do letní nálady. Těším se na letní volno, dlouhé dny a krátké noci, koupání, letní festivaly! Letos jsem se začala vylaďovat v půlce června, kdy mě pracovní záležitosti zavály k Máchovu jezeru. V závěru odpoledního programu jsme s kolegyní uprchly a vyšplhaly na Bezděz. To vám byl rozhled – viděly jsme až na Ještěd! Ten den byl horký pátek a já se rozhodla, že se nevrátím do horké Prahy, ale zůstanu v kempu na víkend: užila jsem si borové háje, koupání, projíždku lodí, i bouřku nakonec. Zanedlouho, už v Praze, mě pozval kamarád „na lodičky“ na Vltavě. Sešli jsme se na Žofíně u Národního divadla, a on, jsa v dobré kondici, obvesloval se mnou Slovanský i Střelecký ostrov, přičemž jsme konverzovali o všem možném a on se vyhnul projíždějícímu parníku, kterého si já všimla na poslední chvíli.
Ke konci června jsme byli na pěkném jazzíku. Jazzmani hráli světové šlágry jako Barbizon blues, Rhythm hope, experimentovali s Vivaldim, a pak nás uvedli do letní nálady skladbami Horko v lese, Vltavské blues, a, samozřejmě, Summertime. No a v úplném závěru měsíce jsem stihla zajet do Brna na muzikál My fair lady ze Zelňáku. Pygmailon zasazený do Brna, kde Lízu Ďulínkovou najde profesor lingvistiky na Zelném trhu, řečeném Zelňáku. Než ji profesor naučí mluvit spisovně, používá brněnskou hantýrku zvanou Hantec – ještě že jsem měla z předchozí návštěvy Brna něco nastudováno (a brněnská kamarádka občas vypomohla s překladem).
Červen se vřítil do svého závěru, v pátek se rozdalo vysvědčení, což udělalo pomyslnou tlustou čáru za první polovinou roku. Konečně jsou tu letní prázdniny a dovolené a já si slibuju, že zůstanu na letní vlně a nebudu nikam spěchat. Těším se, co léto přinese. Jak by řekl klasik – “ ať se práší za kočárem!“