Oskar se zahleděl na protější břeh jezera. Zdál se blízko, ale asi moc blízko nebyl. Léto se přehouplo do druhé půlky a Oskar strašně toužil tohle jezero přeplavat. Poslední rok se v plavání hodně zdokonalil, zdolal už menší rybník a řeku. Ale tohle jezero bylo široké a voda neznámá. Potřeboval by doprovod, jenže Jarča s kamarádkou šly do kempu na volejbal a nechaly ho tu s knížkou, která ho nebavila. Chtělo by to nějakého plavce nebo, ještě líp, doprovodné plavidlo. Lidi tady ale neplavali daleko břehu, ani pár vedle na dece nevypadal po této stránce perspektivně. Mladík nejdřív kývl, že by zaplaval s Oskarem až do poloviny, ale rozmyslel si to, když mu přítelkyně řekla, že tohle je zatopená pískovna a uprostřed je fakt hloubka.
Oskar se nespokojeně poflakoval na dece, když do jeho zorného pole vplul modrý nafukovací člun a šinul si to k protějšímu břehu. Dodalo mu to odvahu, zvedl se a prohlásil k dvojici vedle: Se mi zdá, že jsem zahlíd´loďku.
Tak jdeš na to, zeptala se dívka.
Jasně, přikývl Oskar. Pohlídáte mi věci?
Jasně! A šťastnou plavbu!
Oskar vlezl do vody, ale veslař se činil a rychle se vzdaloval. To je teda pech, přece to nevzdá? Na štěstí zahlédl kus od břehu chlápka na nafukovacím lehátku, jak leží s novinami v klíně a zjevně nemá co napráci.
Pane, zahalekal Oskar, jakmile doplávnul k jeho hlavě. Mohl byste…
Muž ležící na zádech rozhodil rukama i nohama, až to žbluňklo a zařval: Moje brejle! Zatímco se je snažil vylovit, sklouzly z něho noviny a taky plavky, které si sundal, aby se opálil úplně všude. Naháč se otočil na břicho, a nadávaje Oskarovi do paviánů, pádloval rukama na lehátku naštvaně pryč, bílý zadek mu svítil jako odpověď na Oskarovu omluvu.
Naštěstí se nafukovací člun otočil a vypadalo to, že za chvíli protne Oskarovu plavební dráhu.
Pane! Zařval Oskar na veslaře. Pane!
Člun změnil kurz a rychle se k němu přibližoval. Posádka se skládala z muže a malého chlapce.
Haló, zavolal muž, co se děje?
Potřebuju doprovodný plavidlo, zavolal Oskar s úsilím, jelikož ho to halekání trochu vysilovalo. Přece jen už byl uprostřed jezera, a odhadoval, že stejnou vzdálenost má ještě před sebou. Položil se na zádech na vodu, aby šetřil síly. Muž k němu mezi tím dovesloval
Tak jsme tady, řekl. Plaveš na druhej břeh?
Oskar kývnul.
Klukovi v loďce zasvítily oči: Tati, budeme ho zachraňovat?
Jeho otec složil vesla a vyčkával.
Oskar odklonil zrak z mraků do očí lodivoda. Jen si dávám pauzu.
Dobrá, rozhodl muž. Poplujeme s tebou. Řekni, až budeš odpočinutej.
Už můžem, řekl Oskar, přetočil se ve vodě na prsa a spokojeně udělal pár uvolněných temp. Byl nadšený, že má skutečné doprovodné plavidlo!

Pomalu dokrauloval na druhý břeh a usadil se na mělčině, aby si odpočinul. Dno bylo pokryté jemným pískem, voda byla čirá a teplá. Muž zaparkoval člun, kluk se brouzdal kolem a za chvíli se vrátil s párem škeblí. Poklábosili o vodních sportech, a když si Oskar odpočinul, chlápek nalodil syna a vydali se na zpáteční cestu. V půlce jezera Oskar zjstil, že je to náročnější, než když plaval přes jezero poprvé. Ale nadnášela ho vděčnost za doprovodný člun a původní břeh se pomalu přibližoval. Když od něj byli tak třicet metrů, uviděl, jak sebou na hladině mrská včela. Oskar se rozhodl, že ji zachrání. Nabral ji na prst a chvíli plaval s rukou nad vodou. Plavání jednoruč mu moc nešlo, a tak začal s úsilím stíhat člun, který ho mezitím předjel a začínal se vzdalovat. Oskar proto zaječel: Včelaaa!
Veslař zastavil a počkal, až k němu Oskar doplave. Ten přehodil včelu do člunu a pokračoval v plavbě. Jenže ve člunu nastala nějaká mela, až se rozhoupal a převrhl. Muž a dítě začali v hluboké vodě zmatkovat. Oskar instinktivně vyrazil pro kluka. Mám ho!, křikl a táhl ho ke břehu. Veslař se za nimi pachtil s obráceným člunem.
Vylezli na pláž, lidí tam bylo pomálu, a tvářili se nezúčastněně.
Já nejdřív myslel, že tě ta včela píchla, řekl muž Oskarovi udýchaně. Pak jsem se jí koukal vyhnout, když si ji hodil do člunu. Na včely jsem alergickej. Kluk to možná bude mít po mně.
Oskar zamumlal, že to nevěděl, a že ho to mrzí. Muž na to, že to přece nemoh´vědět. A že se nemusí trápit, všechno dobře dopadlo. Pak včelí alergici obrátili člun, nasedli a odpluli.

Oskar se díval za nimi a uviděl, že se včela, znovu vržená do vody, na hladině zachytila plovoucího listu. Připlávnul k ní a dopravil ji na břeh. Pak se vrhnul na deku a zmoženě usnul. Zdálo se mu, že pluje po jezeře a loví perlorodky. Ze snění ho probudil známý hlas: Vstávej, brácha, jde se domů! Jak ses měl?
Oskar se probudil a otevřel oči. Stála nad ním Jarča. Než stačil odpovědět, starší sestra pokračovala: Snad jsi to odpoledne neprospal, učil ses?
Oskar se zatvářil.
Aha, takže jsi tomu moc nedal. A reparát z češtiny se ti blíží, brácho. Doufám, že jsi neplaval na hloubku, když to máš zakázaný. Nejni ti ještě patnáct, takže…
Sklapni, ségra, odsekl Oskar, a sbíral se k odchodu. Nemělo cenu se s ní bavit. Když přece dneska dvakrát přeplaval jezero, a zachránil při tom kluka a včelu, tak už musí být dospělý.