Čtete rádi knížky? Líbilo by se vám, kdyby vám jednoho večera četli známí herci ukázky knižních novinek, navíc na místech se zajímavou historií? V tom případě je Noc literatury to, co hledáte. V Praze se koná každoročně od roku 2006, v předvečer velkého knižního festivalu, a pokaždé v jiné čtvrti. Objevila jsem ji před dvěma lety. S brožurkou a plánkem čtecích míst v hrsti jsem křižovala Karlínem podobně jako stovky dalších nadšenců. Navštívila jsem Invalidovnu, karlínskou Arénu, Kotelnu a další místa, kam bych se běžně nedostala a užívala si četbu Simony Babčákové Miroslava Etzlera a Ondřje Pavelky.
Letos 9. května jsem vyrazila už na dvanáctý ročník Noci literatury, který probíhal ve více lokalitách Nového a Starého města. Tahákem byly tunely Národního divadla, střecha Lucerny, klášter Panny Marie Sněžné a Maiselova synagoga.
Svou pouť jsem začala v Národním divadle – byla jsem zvědavá, kde jsou ty tunely. Vešli jsme Novou scénou, sestoupili několik pater, prošli pod oběma divadly a skončili v dlouhém sále, kde nám Filip Kaňkovský přečetl úryvek rakouského autora. Když skončil, čelní stěna sálu se vysunula nahoru a před námi se objevila hladina plynoucí Vltavy. My jsme v tom tunelu seděli! Dříve se tudy dopravovalo do centra zboží přivážené po Vltavě. Po stavbě Národního divadla se tunely staly součástí suterénu a teď se jimi nasává vzduch pro klimatizaci historické budovy.
Z Národního jsem zamířila do Františkánského kláštera u Panny Marie Sněžné, na Jaroslava Plesla a italský román. Jenže tam byla dlouhatá fronta, v Lucerně taky, tak jsem si vybrala méně frekventované místo -zahradu Divadelního ústavu ve Štupartské ulici. Pod vysokým jasanem tam Halka Třešňáková četla úryvek z detektivky Dolores Redondo, španělské autorky. Hlavní hrdinkou byla policejní inspektorka, kterou si oblíbila moje kolegyně (přečetla už tři díly). Po zahradním odpočinku jsem se přesunula do Hybernské ulice k Simoně Babčákové. „Má inkoustová léta“ od Jany Hejrklíkové v jejím podání byla elektrizující. Jako bonus jsme vyslechli romskou baladu v podání autorky (zpívá stejně dobře, jako píše). Noc literatury spěla do finále a já zamířila České národní banky, dřív Plodinové burzy, kde na nás čekal Vladimír Polívka a britský román „Potíže s empatií“. Bylo to vtipné čtení, se zajímavě podaným dialogem hlavního hrdiny a mladé houslistky poté, co ji přepadli. Tuhle knížku si určitě přečtu celou! S dalšími „žrouty literatury“ jsme se pak dali do řeči. Bylo po desáté a nám bylo jasné, že víc už dnes nestihneme.  Cestou k metru jsme se bavili o tom, co jsme viděli a zažili, a naše dojmy tím nabývaly na objemu.
Pokud jste Noc literatury ještě nezažili, určitě si ji nenechte ujít!