Už jsou tady zas
volá mužský bas,
hlas drsný jak mráz
zve na hodokvas.

Pozve nás i vás
na ten velký kvas,
kde hrát se bude jazz
ve dni plném krás.

Rok co rok byl kvas
slavil jsi jak ďas
pak trávil jsi jak plaz
už nemáš úzký pas
a nežiješ si snáz.

Máš teď šedý vlas
zuby samý kaz
záda bolí tě jak ras
roky pomalu ti lámou vaz.

Svět, co je plný krás
už netýká se nás,
čeká nás jen sráz
a pak na nebesích jas,
slyšíš vnitřní hlas.

A už jsou tady zas:
dnes, v narozenin čas
zve vás i nás
k  oslavám  zas
ten hlas.

Tak vezmi kord a tas,
vystoupej ten sráz!
Vždyť máš ještě čas,
užij si svůj hodokvas.
A za rok, ať jsi na něm zas.

S letošními devadesátinami mého strýce mě napadla tahle báseň. Drsná, ale pravdivá: Narozeniny dříve narozených přicházejí pro ně stále v kratším intervalu a připomínají jim, jak čas ubíhá, co mohli dříve a co dnes už nesvedou. Budou na tomhle světě ještě za rok? Jak nemilosrdné. Přesto věřím, že je vždy dobré se sejít a uspořádat hezkou oslavu narozenin, ať už je život jakýkoliv.
Hodně zdraví, lásky a pohody v novém roce, milý strýčku!