Kdykoliv na přelomu května/června potkám v Praze pobledlé dívky ve svátečních šatech a mladé muže v obleku s kravatou, třímající sešity, skripta nebo učebnici, vím, že tu jsou opět maturity. Vzpomínka mě hodí zpět na mé gymnázium v okresním městě. Ačkoliv jsem byla humanitní typ, co se těšil na češtinu a ostatní jazyky, gymnázium mělo přírodovědecké zaměření a v rozvrhu kralovala matematika, fyzika a chemie. Naděje na změnu mi svitla ve druhém ročníku, když se naše rodina stěhovala do Prahy. Bohužel,  v naší čtvrti nebyl jiný gympl, než  přírodovědný. A tak jsem nuceně objevila krásu deskriptivní geometrie, učila se kvadratické rovnice, integrály, derivace a všechno co tu po studentech vyžadovalo. Čtyři roky rychle utekly a přiblížila se maturita s povinnou zkouškou z matematiky. Měla nás na ni třídní profesorka, založením vědkyně, která vše vysvětlovala stručně a věcně a musím říct, že nás naučila mnohé. Jedna kapitola ale byla nad naše síly. Binomická věta. Do dnešního dne jsem nepochopila, proč se tahle záležitost neučí až na matematicko-fyzikální fakultě, řečené matfyz, jejíž studenti si život s matematickými rovnicemi, kombinatorikou a faktoriály vybrali dobrovolně. Šli jsme proto hromadně za matikářkou, že jsme nic nepochopili. Vysvětlila nám to stejně vědecky jako předtím a my jsme odešli nechápajíce stejně jako předtím. S kamarádkou jsme se vydaly za profesorkou znovu – omlouvaly jsme se, že jsme asi tupé, mohla by nám tu větu ještě jednou vysvětlit? Vysvětlila, a my zase nic nepochopily. Přišel den maturity a my si před zkoušením mezi sebou povídali, jaké otázky si za žádnou cenu nesmíme vytáhnout. Na binomické větě jsme se shodli všichni. Vytáhl si ji někdo? Uhádli jste. Naštěstí se řešily příklady dva: První jsem pomocí matematických tabulek zvládla. Když došlo na binomickou větu, matikářka, vidíc můj zoufalý pohled, přistoupila k tabuli a já se dodnes divím, že jsem pod jejími naváděcími otázkami dokázala ten příklad vypočítat.
Jelikož z výše uvedeného vyplývá, že matematické tabulky mohou ledacos zachránit, a i letos se bude maturovat z matematiky, přikládám vtip, ve kterém se matematické tabulky vyskytují (jen ho nedoporučuju prezentovat místo vypočítaného příkladu).
Tak tedy: Jak se chytá krokodýl pomocí matematických tabulek? Budete potřebovat pomůcky: Matematické tabulky, traverzu, jablko, dvě pletací jehlice a příručku k lovu jelenů. Posadíte se na břeh řeky, kde předpokládáte výskyt krokodýlů. Protože se zpočátku nic neděje, začnete si číst v matematických tabulkách, jenže jsou nudné, takže vás uspí. Krokodýl to uvidí a vyleze na břeh. Všimne si matematických tabulek a začte se do nich. Protože jsou nudné, taky ho uspí. Podle pravidla, kdo dřív usnul, ten se dřív probudí, se vzbudíte dřív než krokodýl a vrazíte mu pletací jehlici do hlavy. Krokodýla to probudí a začne vás honit. Utíkáte před ním, a když už vás dohání, odhodíte traverzu, takže jste lehčí. Snadno vyšplháte na nejbližší strom a když se krokodýl přiblíží, shodíte dolů jablko. Protože jablko nepadá daleko od stromu, spadne na krokodýla, který se začne se rozhlížet, odkud že spadlo. Využijete toho a vrazíte mu do hlavy druhou pletací jehlici. Krokodýl s jehlicemi na hlavě už vypadá jako jelen, takže dál postupujete podle příručky na lov jelenů.

P.S. Tenhle vtip není výplod chorého mozku, nýbrž ohromně chytrého – vyprávěl mi ho jeden docent z matfyzu. Tak hodně štěstí u maturit!