Když jsem se přestěhovala do jiné části Prahy, začala jsem jezdit tramvají. Při cestě do práce jsem okolí moc nevnímala, ale cestou zpátky jsem si všimla na jednom domě nápisu „Kwak“. Někdo by po něm nevšímavě sklouzl očima, někdo by nad tím slovem možná zapřemýšlel, ale mě doslova nakopl. Tohle na první pohled žabí citoslovce je totiž název jednoho z výborných belgických piv, známého ve světě asi tak jako naše Plzeň. Když jsme byli v Belgii, samozřejmě jsme si ho dali. Byla to veselá událost, protože se pilo ze zvláštní sklenice. Že by dorazilo do Prahy? Jak jsem tak jezdila tramvají kolem, otazník ve mně rostl –jak to vevnitř vypadá, mají tam to pivo, nebo co teda? Řekla jsem o tom několika svým známým, ale nezaujalo je to natolik, aby se mnou šli Kwak prozkoumat. A tak jsem jednou cestou práce, venku plískanice, vystoupila z tramvaje, a vydala se za tím nápisem.
Vstupovala jsem s napjatým očekáváním, podobnému tomu v mých pěti letech, když do našeho městečka přijela maringotka, která slibovala terária s  plazy, gekony a pavouky. Rodiče mě tam nechtěli vzít, a tak jsem tajně rozbila prasátko, vzala si pět korun na vstupné, našim řekla, že si jdu hrát ven, a pak s bušícím srdcem stála v dešti před tím pojízdným teráriem čekala, až mě pustí dovnitř.
Kwak byl pochopitelně větší než maringotka, ale zas tak velký nebyl. Ze stropu s podloubím visel železný koš a velký lustr se svíčkami, jehož decentní osvětlení vrhalo světlo na stěny s pivotékou a obrázky s motivy starých belgických pivovarů. O prostor se v místnosti dělilo asi padesát míst k sezení a bar. Takže ano, byla to belgická pivnice. Na baru bylo přes patnáct píp, nad každou název čepovaného piva, kolik má alkoholu a cena, a nad tím zavěšené vyleštěné sklenice. Zaujalo mě, že byly naprosto různé. Obsluhu zajišťovali dva mladíci, kteří byli za barem nebo se v sále věnovali klientům. Atmosféra tu byla hmatatelně vlídná. Jeden z nich se ke mně vydal.
Vybrala jste si, usmál se na mě.
Jsem tu poprvé, tak se musím nejdřív trochu zorientovat. Můžete mi o vašich pivech něco povědět a pomoct mi vybrat?
Mladík dotaz uvítal a hned mě informoval, že bar se jmenuje po pivu KWAK z belgického pivovaru, a tomuto vynikajícímu pivu v jedinečné sklenici ve tvaru baňky v dřevěném držáku je také zasvěcen. Můžu tu ochutnat další belgická piva až z osmnácti píp a dalších sto druhů mají v láhvi. Kdybych chtěla něco k zakousnutí, není problém.
Samozřejmě jsem si dala Kwak. Dostala jsem ho v typické sklenici s podtáckem, na kterém byla vypsaná historie piva i téhle zvláštní sklenice. To bylo tak. Když v Evropě vládl Napoleon, zakázal vozkům opouštět jejich vozy a chodit po hospodách. Jenže jak měli uhasit žízeň? Hospodský z De Hoornu zákon obešel, jelikož vynalezl sklenici ve stojanu, která se dala zavěsit na vůz tažený koňmi, bez toho aby se z ní při drncání pivo vylilo. A tak se Pauwel Kwak , geniální a a vtipný výrobce rychlého občerstvení, tedy originálního piva a ikonické sklenice, stal nesmrtelným.
Při placení mě napadlo se zeptat, na co je u stropu ten železný koš. Byl to zásah do černého.
Dozvěděla jsem se, že koš má svůj význam. Rádi mi o něm poví, nebo to můžu vidět příště na vlastní oči, až bude v lokálu víc lidí.
Vybrala jsem „na vlastní oči“. Příště dorazíme ve více lidech. Kwak!