Kde si dát na Moravě sraz v horkém létě ? S kamarádkou z Ostravy jsme si ho daly v Hlubokých Mašůvkách. Tahle vesnice na znojemsku je známá hlavně pro svůj poutní kostel, před ním se pod lipami prostírá malé náměstíčko s cukrárnou, kde mají skvělé zmrzliny. Ale to hlavní, co nás sem přivedlo, je krásné přírodní koupaliště (dřív se takovému místu říkalo koupadla). Mayda ho objevila díky svému příteli, který bydlí nedaleko, já jsem se o něm dozvěděla od maminky, u které jsem teď ve Znojmě na začátku léta sklízela na zahradě meruňky a zavařovala. Práci na rodinné plantáži jsem se rozhodla vyvážit odpočinkem – taky žít je třeba!
Náš odpolední sraz s Maydou pod lipami vyšel, a  hurá do cukrárny na zmrzlinu. Dávám si jahodovou a angreštovou, Mayda banánovou a čokoládovou, zmrzlinář z nich vykouzlí zmrzlinové poháry se šlehačkou, které si užíváme. Teprve potom vyrážíme na koupaliště. Pěšky je to příjemná procházka něco přes kilometr, kolem hezkých domečků, pak trochou přírody a už jsme tam. Vodu na koupání tu berou z protékající říčky, ohřejí v jezírku, proženou čističkou a výsledkem je krásně čistá voda na moderním koupališti. Leží se na trávě, kolem se košatí stromy, a protože pijí vodu přímo z řeky, jsou větší než obvykle. Nejvyšší je obrovský javor, jehož stín odpoledne sahá přes půlku, možná přes celou plovárenskou louku. Paní v pokladně prodává lístky i občerstvení, v její blízkosti ve stínu sedí štamgasti, holdují pivečku, klobáskám a cigaretám. Příliš se nezdržujeme, rozložíme si ručníky na sluníčku, osprchujeme se příjemně vyhřátou sprchou a hurá do vody. V mžiku jsme venku a běžíme se zahřát pod sprchu. To chce trénink, říká Mayda, obhlížející místní otužilce, a má pravdu, po nějaké době si zvykáme, a říkáme si, jak ta voda hezky chladí. No ale radši rychle z vody ven, na párky v rohlíku a krokety, a vyhřát se na sluníčku. Mayda dostává esemesku a potěšeně oznamuje, že budeme mít návštěvu. Za chvíli dorazí její přítel, vybaven osuškou, skládacím křesílkem, časopisy a buchtami. Představíme se, Jožka si postaví křesílko a další průběh připomíná scénku Milouše se skládacím lehátkem ze Saturnina, s tím rozdílem, že jsme s Maydou s křesílkem vůbec nemanipulovaly. Když se vychechtáme, dáme se do spravování, až se podaří křesílko zprovoznit. Jožka nám za to nabídne buchty (výborné), já zase meruňky. Odpoledne plyne klidně – plaveme, opalujeme se, listujeme v časopisech a chodíme se občerstvovat. Jožka s námi u bufetu rozebírá svou teorii o budoucnosti lidstva, přičemž kouří o sto šest. Než vypijeme kávu, vykouří tři cigarety, prostě „chain“ smoker. Když si odjíždí cosi zařídit, prý se ještě se vrátí, říkám si, že je škoda, že tak chytrý člověk tak nezřízeně kouří. Nejspíš Maydě dlouho nevydrží, odejdou mu cévy, zrak, paměť, a bůhvíco ještě… No, konec konců, je to jeho věc. S Maydou pokračujeme v koupání a konverzaci do pozdního odpoledne, kolem šesté se rozloučím a jedu k mamince.
Před domem zjistím, že nemám klíč. Že bych ho vytrousila na koupališti? Měla jsem ho v kapsičce džínové košile, kterou jsem si přes sebe tu a tam přehazovala, a kontrolovala, jestli tam pořád je (a byl). Teď už ale ne. Lámu si hlavu, kde mi mohl vypadnout, a volám to Maydě. Mám štěstí, její přítel se mezitím vrátil a oba jsou ještě na koupališti. Mayda s mobilem u ucha prohlíží trávu kolem našeho ležení – s nulovým výsledkem. Než zavěsí, slyším Jožku, jak říká, že se zajde podívat k bufetu. Nedoufám v žádný zázrak, máti nadává, a já vím, že zítra budu muset do města, dát udělat nové klíče. Mé černé myšlenky přeruší telefon od Maydy: Jožka klíč našel, přivezeme ti ho!
Jsem ráda, ale zároveň jsem napnutá, jestli bude ten klíč opravdu náš. To by bylo, kdyby přivezli klíč někoho jiného!
Přijedou a já honem strkám klíč do zámku: Je náš! Děkuji (nevý)slovně i materiálně  – meruňky a malá slivovička je potěší. A vduchu se tomu sympatickému kuřákovi s bystrým zrakem a bez mozkové sklerózy (kterou jsem potrefená spíš já) omlouvám.

Pozn.
„chain“ smoker =  kuřák, co kouří cigaretu jednu za druhou.