Moc ráda chodím na koncerty pod širým nebem. Ten letošní  na letišti v pražských Letňanech vyšel na letní slunovrat a já se těšila, že na něj vyrazíme s kamarádkou. Jenže vstupenka stála několik tisíc, pročež kamarádka svou účast zrušila a já se rozhodla, že si zajdu poslechnout koncert „za plot“.
Toho dne bylo úděsné vedro, předpověď počasí hlásila bouřky a nemýlila se. Odpoledne se nad Prahou zatáhlo a když jsem vystoupila z metra kousek od letiště, bouřka zrovna začala. Organizátoři koncertu vyzvali diváky, aby opustili kovové tribuny a nechodili k pódiu, což způsobilo zběsilý přesun tisíců lidí ven z areálu pod přístřešky autobusů i do stanice metra. Naštěstí se bouřka rychle přehnala a koncert mohl pokračovat.
Našla si místečko mezi „neplatiči“ na trávníku za plotem, který nás odděloval od obřího pódia a ještě většího auditoria. Bylo tam dobře slyšet, ale i vidět, a tak se ke mně přidala dívka v letních šatech, pak další, asi čtyřicetiletá černovláska, pak dorazila kamarádka té první, pohupovaly jsme se do rytmu, sem tam prohodily slůvko, a dav posluchačů se dál rozrůstal.
Na jevišti se objevil zpěvák Rag´n Bone Man, chlap jak skála, zavřené oči, silný hlas, ale šetřil pohyby, zřejmě těžký introvert. Teda těžký bezpochyby byl :-). Bylo parádní ho vidět naživo, jak zpívá Skin (Kůže), Giant (Obr) a hitovku „I am only human, after all, don´t put your blame on me“, volně přeloženo „Jsem jenom člověk, tak to na mě neházej“. Trochu provinilá písnička, jak asi vznikla? Třeba doma (opakovaně) nevynesl odpadkový koš, ta jeho mu vynadala a on na to složil tuhle písničku? Pašák jeden línej!
Vypukla krátká přestávka, po které se měla objevit Gwen Stefani. Šly jsme se občerstvit a já se dala do řeči s černovláskou. Jmenovala se Beáta, do Prahy dnes přijela z Karlových Varů na promoci svého syna, po níž její odrostlé děti zamířily na klasický koncert na Hrad, zatímco jejich matka si vyrazila „zarockovat“ do Letňan. Bavily jsme se o  Gwen Stefani, že její písničky známe dlouho, stejně, jako písničky Madonny. Co tady bude zpívat, jak teď asi vypadá …Když tu se nám do rozhovoru začal montovat postarší pán, co stál za námi ve frontě. „Taková stará bréca, že se ještě vůbec jezdí ukazovat na koncerty, to bude ostuda,“pronášel, a tak podobně. Byl absolutně nechutný.
„Pane, nechte si své nevyžádané hlášky, nejsme na ně vůbec zvědavé,“ odrazila jsem ho. „Jo, jděte si svý mindráky řešit jinam“, přisadila si Beáta a spěchaly jsme zpátky na „svá místa“, abychom z Gwen Stefani neztratily ani minutu. Akorát začala, a protože jsme měly průhled na plátno, viděly jsme celé její vystoupení. Byla skvělá! Zpívala, tančila a běhala po pódiu celou hodinu, jako by jí bylo třicet (na internetu jsme zjistily, že jí o dvacet víc, což nebylo vůbec poznat!!!). Poprvé v životě jsem slyšela naživo její „Don´t speak“ (Nemluv),  jak se s ní rozchází kluk, „Rich girl“ (Bohatá holka), kde je rychlá pasáž, známá ze Šumaře na střeše, kterou bravurně zvládala, a další známé hitovky.  Když se loučila, aplaudovaly jsme dlouho a upřímně. Zatímco se připravovala aparatura poslední kapely a byl trochu klid, povídaly jsme si o životě, o dětech, o práci (Beáta byla učitelka na základce a svou práci milovala) a noční obloze, která nad námi rozprostřela  své první hvězdy. Poslední kapelou byli Marrons 5, oblíbená kapela Beáty. Vnadila mě, že těchhle pět Američanů bude stejně skvělých, jako moji oblíbenci Imagine Dragons. Když pak začali hrát, tak ne, že by se mi nelíbili, měli tam své hitovky, jako třeba  Sugar (Miláčku), ale mým bouřlivým Imagine Dragons se nemohli rovnat. Koncert mířil do finále, a já se v nejlepším rozloučila s Beátou a zamířila  domů. Šťastná, že jsem prožila letní slunovrat v dobré společnosti, slyšela dobrou muziku, že se pročistil vzduch po bouřce, začíná léto a za pár dní mi začne  dovolená. A trochu jsem Beátě záviděla její dva měsíce prázdnin.