Člověk může přijít k dobré náladě nečekaně, vlastně kdykoliv a kdekoliv.  Mně se to přihodilo jednou v pátek třináctého, v oblastním divadle ve východních Čechách, kam přijeli se semaforskými evergríny Jiří Suchý a Jitka Molavcová a malým orchestrem, jen piáno, baskytara,bicí, kytara a saxofon. Repertoár vzpomínkový a zároveň současný, interpreti úžasní.

Mám pro vás jeden šlágr, dnes by se to nazvalo hit, a já  teď provedu jeho exhumaci, přivítal nás pan Suchý, a zazpíval „ Pramínek vlasů“. Paní Molavcová začala písní, kterou kdysi přednesla na konkurzu panu Vlachovi „ Už deset let nám láska slouží, nebo my sloužíme jí“. Jak s úsměvem poznamenala, už tehdy vnímala, že je to píseň s hlubokým významem, o kterém však neměla potuchy –  bylo jí pouhých sedmnáct.

Následovala vzpomínka na Jiřího Šlitra – jeho oblíbené„Tři tety“, pro něj tak charakteristická a vtipná. Nedá mi to, abych vám ji pár slokami nepřipomněla:

Mám jednu tetu v Bechyni
jezdí k nám na návštěvu
a hrabe se nám ve skříni
a na dráze má slevu
Druhou tetu mám v Kolíně
má na náměstí dům
v něm sedí s kočkou na klíně
a přitom pije rum

Nejpodivnější ze všech tet
je ale teta třetí
má jeden žaludeční vřed
a asi sedm dětí
Ta pije whisky se sodou
a někdy taky bez
a tahle teta náhodou
má hrozně ráda jazz.

A co písnička „ Tři strážníci“,  znáte?  Původně ji nazpívala trojice Ježek +Voskovec +Werich, ale je pořád zábavná i po letech v podání Jitky Molavcové, viz úryvek níže (úplnou pointu ale neprozradím):
Před strážnicí
stáli truchlící
tři strážníci
asi ve dvě v noci.
Strážníci tři
byli v rozepři,
kdo zůstane hlídat
na strážnici.
Nehádejte se, prosím vás,
Kdo se hádá? Já to nejsem.
Dejte pokoj nebo vám tu, jednu vrazím.
………………………………………………
Zatímco se strážníci před strážnicí hádali,
zloději se opatrně na strážnici vkrádali.

A do třetice ještě jedna písnička na tři, „ Tři rybičky“:  moooc zvědavé rybičky, plavou do moře, kde  je nakonec čeká  „srážka“ s – , nene, neprozradím.

Jiří Suchý zavzpomínal na mládí a vytřihl árii pošťáka, kterou kdysi zpíval v Národním divadle pod režií Miloše Formana.  A přidal další vzpomínku na dobu dávno minulou, tehdy pracoval v atelierech a všichni tam poslouchali různé hudební desky: „ Zaujala  mě  jedna italská píseň,  text i melodie,  dnes by se řeklo, že mě oslovila.  Říkal jsem si tehdy, že ji přeložím do češtiny.  A ono mezi tím uteklo sedmdesát let. A tak jsem to teď udělal“.  Následovala píseň, krásná, melodická a nostalgická, pro představu nastíním pár veršů, jak mi zůstaly v paměti“:…  Párkrát otočím klikou gramofonu, ozve se hlas, zazní dávný čas. Kdo tu píseň psal, v srdci měl žár či chlad?  Podal bych mu růži a plaše bych mu řek: Já jsem ten, co vám dluží. Kde vás najít mám?
Aby na nás nepadla nostalgie, duo Suchý a Molavcová pokračuje  svižnou písničkou Kdykoliv kdekoliv. Poslyšte ten úžasný refrén – Když slunce zajde /kdykoliv kdekoliv/ to potěšení si tě najde/že jsi živ!
Koncert vrcholí písní  Láska, a v tom nejlepším Jitka Molavcová mizí z jeviště… aby se obratem vrátila  se saxofonem, na kterém vystřihne krátké sólo.
Tleskáme ve stoje, Jiří Suchý a Jitka Molavcová  se usmívají, na nás, i na sebe, a mně  připadají jako dva uličníci, kteří vymýšlejí, co by ještě provedli.
A je to tak, jelikož si paní Molavcová  odskočí do zákulisí a vrací se s buřinkou. „Naraž si bouřku více do čela, aby ti vráska zcela/zmizela“, a já si píšu za uši tenhle úžasný recept proti stárnutí
Dvojice se uklání a za nehynoucího potlesku odchází z jeviště.

Náš zážitek je tak velký, že se celý večer nebavíme o ničem jiném, než o Semaforu. Hodně z nás vidělo dokument Olgy Sommerové o Jiřím Suchém, jeho životě a tvorbě, které zvládal s úsměvem a stylem, zdánlivě lehce, i přes nepřízeň režimu a osudu. Ten film se jmenoval Lehce s životem se prát (kdo zná Jonáše a Tingl tangl bude vědět) a dá se říct, že na příběhu pana Suchého je tam zachycené kulturní a politické povědomí našeho státu. Jeden z nejlepších dokumentárních filmů, který jsem kdy viděla!

P.S.Po návratu do Prahy jdu po Václaváku, kouknout se na knížky do Luxoru, očima přejedu regály s cédéčky a co nevidím? Semafor /CD Koncert/ Splnit si sen, Jiří Suchý a Jitka Molavcová a orchestr divadla Semafor. Na seznamu skoro všechny ty písničky, které nám zpívali.  Odcházím s cédéčkem šťastná jak blecha a když si ho později přehrávám, jako bych ty dva úžasné lidi měla zase před očima.
A proč o tom vlastně píšu? Je totiž neděle a mám dost času.