Byl deštivý říjnový den, venku lilo, a já z práce dorazila domů úplně promrzlá. Pustila jsem topení, jenže netopilo. Došlo mi, že ho musím odvzdušnit, a tak jsem se do toho pustila. Jenže mi při tom vypadl ventil a z topení začala stříkat horká voda. Automaticky jsem popadla, co jsem měla nejblíž, byl to dekorační polštářek, a snažila se otvor ucpat. Zatímco polštářek sákl vodou, přemýšlela jsem, co dál. Bohužel, mě nic nenapadalo. V pokoji byl mokrý koberec a ohozená stěna, k větším škodám zatím nedošlo. Ale co bude dál, až ucpávka přestane fungovat? Byla jsem doma sama, po ruce nikdo, kdo by mi pomohl. Vzpomněla jsem si na vyprávění naší známé, které soused z pátého patra vytopil byt a další partaje pod sebou, až do přízemí. U mě těch pater bude sedm! A tak jsem sebrala všechny síly, upustila polštářek, vyřítila se na chodbu a zazvonila naráz na oba sousedy. Jedny dveře se naštěstí hned otevřely. „Pomóc, voda!“zařvala jsem a pádila zpátky do pokoje. Sousedi nelenili a přiběhli za mnou. Stačil jim jediný pohled, aby začali jednat. Pán se stal špuntem radiátoru, jeho žena se chopila kýble a hadru, který jsem bleskově vytáhla z komory, a křikla na svou dceru, ať běží k nim pro totéž. Jejich přesdvacetiletý syn přiběhl za nimi a vzápětí někam odběhl. My ženy jsme padly na kolena a zběsile vytíraly vodu, které už stála v pokoji ve výšce několika centimetrů, a ždímaly ji do kbelíků, zatímco soused stál u topení, a snažil se udržet ucpaný ventil. Byla to hektická čtvrthodina, kdy jsme se nezastavily, ale jak se říká, v nejlepším se má přestat – voda z topení najednou přestala vytékat. No konečně, utrousil soused, který jediný zachoval po celou dobu klid. V zápětí dorazil jeho syn, dokonce s novým ventilem. Sousedky mi pomohly vytřít poslední zbytky vody, a odebraly se domů dovařit večeři.
Ukázalo se, že jsem měla štěstí v neštěstí: Sousedův syn byl totiž topenář. To, že voda přestala téct, byla jeho zásluha: utíkal pro náhradní klíče od sklepa, aby tam mohl vodu zastavit. Klíče byly u jiného souseda – instalatéra – v jiném patře, který nebyl doma, a jeho manželka nevěděla, kde ty náhradní klíče má. Můj neohrožený topenář však nezaváhal, seběhl do sklepa, urazil zámek na příslušných dveřích a vodu k topení zavřel. Načež vyběhl nahoru, nasadil na mé topení nový ventil, dokonce bezpečnostní, aby už nevypadl, a pak sběhl zpátky do sklepa, a zase vodu otevřel. A to vše v rekordním čase. Tyhle detaily jsem se dozvěděla až později z jiných zdrojů, jelikož se to v našem domě samozřejmě probíralo. Mí skromní sousedé naopak událost nekomentovali a chovali se, jako by se nic nestalo. Byla jsem plná vděčnosti a přemýšlela jsem, jak bych se jim odměnila. Vždyť mě zachránili před potopou, díky nim už ani nikoho nevytopím, a rozbitý zámek ve sklepě mi nikdo nedal k úhradě! A tak, ačkoliv jsem zavilá nekuřačka, sousedům  – kuřákům jsem jako poděkování koupila karton luxusních cigaret. Myslím, že je to potěšilo. Mými sousedy i kuřáky jsou dodnes.