Vždycky jsem toužila podívat se na Filmový festival v Karlových Varech, jenže mi do toho pokaždé něco přišlo. Letos jsem se ale pevně rozhodla, že pojedu, i když mě známý, co festival ve Varech párkrát absolvoval, varoval: Musíš si koupit pass, abys měla slevu na filmy. Na lístky se stojí fronty dlouho dopředu, minimálně den předem, v den promítání jsou vyprodané. Na moji námitku, že to snad nebude tak děsné, proč by tam jinak lidi jezdili, pokrčil rameny: Ledaže bys měla kapku štěstí.
Nezviklal mě. I když nemám ráda davové šílenství a nesnáším fronty, rozhodla jsem se,  že tam zajedu na den, ráno tam, večer zpátky, nebudu moc očekávat, prostě si jen udělám průzkum a užiju si festivalovou atmosféru.
Ačkoliv jsem v pátek ráno na nástupišti mezi prvními, do autobusu se dostávám poslední, po peripetii se špatně koupenou jízdenkou. Naštěstí všechno dobře dopadne, a autobus odrazí z nástupiště i s mou maličkostí. Do Karlových Varů dorazíme před devátou. Už jsem kdysi tu byla, ale nic mi tu není povědomé. Lidí na hlavní třídě je po málu a je chladno. Nechám se zlákat na snídani v kavárně, kde se zahřívám míchanými vajíčky a horkou kávou. Vedle mě usedá mladík s passem (kartičkou)  na krku, má lístek na film, který začíná za hodinu. Nabádá mě, ať zkusím štěstí v některé pokladně na kolonádě u Thermalu, pass na jeden den prý nepotřebuju. Jdu tedy na kolonádu, která se postupně plní kinofily, co míří na ranní promítání, ale před pokladnou nikdo není.
Mám štěstí, někdo vrátil lístek, mladík v pokladně říká, že o tenhle film byl dost zájem. „Amazing Grace“ je záznam dvoudenního gospelového koncertu Arethy Franklin, královny soulu, natočeného v kostele když byla na vrcholu slávy. Fantastický sbor, reverend co to vede, mluví tam její otec, v první řadě sedí lidé, od kterých se učila zpívat, v poslední řadě kamera zabírá typickou tvář Mika Jaggera.
Jsem tak nadšená, že jdu zpátky k pokladně poděkovat pokladníkovi za lístek. Potěší ho to, a jelikož se zrovna uvolily lístky na další projekce, nabídne mi lístek na dokument o Jiřím Suchém. S radostí si ho koupím a hodinu, co zbývá do začátku, trávím sluněním na lehátku v parku na Sadové kolonádě, s Karlovarskou Korunní v ruce, relaxuju a poslouchám švitoření lidí a ptáků. Paráda!
Film“ Jiří Suchý – lehce s životem se prát“ přináší zajímavý průřez jeho osobním a profesním životem, s úspěchy i krizemi, smutky a radostmi, na pozadí naší i světové historie. Dokumentem provází Jiří Suchý, ale defilují tu Laurel a Hardy,  Werich, Šlitr, Forman, Gott, Jitka Molavcová a další.  Po skončení filmu následuje diskuze s režisérkou Olgou Sommerovou a její brilantní odpovědi na zvědavé dotazy objasní mnohé. Na kartičce hodnotím tenhle film jako nejlepší, a jak se později dozvím, stejný názor měli i ostatní – dokument zvítězil v divácké kategorii.

Jsem plná dojmů a mám hlad a žízeň, což vyřeším v jednom z bister, k jídlu si dám místní pivo, ráda, že dnes nebudu řídit. Od téhle chvíle si už jen užívám atmosféru na pěší zóně a na kolonádě, projdu se podél říčky Teplé k hotelu Pupp, co bydlí filmové hvězdy, a sleduju, jak se odpoledne mění v podvečer a ruch slábne. Vím, že je to jen na chvíli, a večer tu bude pořádně rušno.  Ale už se blíží můj odjezd, v terminálu nastoupím do autobusu a cestou do Prahy si pod přivřenýma očima znovu přehrávám své zážitky.
Milé Karlovy Vary, příští rok na začátku července se zase uvidíme, určitě!

Pozn. Kinofil = milovník kina/filmu