Během zabydlování v novém bytě jsem zatoužila pořídit si tyčový vysavač. Touha sílila, až se proměnila ve vánoční poukaz, s čímž jsem zamířila do obřího elektrocentra pražském okraji, kde právě probíhaly slevy. Prodavač mi nákup schválil. Tento tyčový vysavač se ovládá velice snadno, řekl, a hned také předvedl, jak ho zapnout, jak „vycvaknout“ jeho menší část na vysávání gauče či drobků, jak vyprázdnit nádobku s prachem, a na závěr poradil, abych před použitím nezapomněla nabít baterii ve vysavači. Vypadal hezky (ten vysavač), navíc na něj byla podstatná sleva, a tak jsem za krátko ujížděla k domovu s dlouhou krabicí (krátká být nemohla, když byl vysavač tyčový), a nemohla se dočkat, až se dám do luxování.
Když jsem doma krabici rozbalila, našla jsem vysavač ve třech oddělených kusech s poměrně dlouhým návodem. I bez něj mi bylo jasné, jak ho sestavit: dvě dolní části šly do sebe hladce zaklapnout, ale třetí – tyčový držák, se pořád nějak vzpíral. Z návodu jsem nebyla moc moudrá, jelikož instruktážní obrázek byl zcela neostrý. Nabíječka s kolíkovým vstupem byla přiložena, ale zdířku na vstup jsem nenašla ani na obrázku ani na samotném vysavači, i když jsem ho prohlédla od hlavy k patě a zase zpátky. Ještě jednou jsem prozkoumala návod i obrázky, ale jelikož jsem se k ničemu nedopracovala, odložila jsem záležitost na druhý den a v práci ji na obědě konzultovala s kolegy. Tyčový vysavač z nich neměl nikdo.
Na youtube určitě najdeš video, jak to sestavit, radil Michael. Zadej do vyhledávače typ vysavače, a uvidíš. Všechno musí být v návodu, prostě si ho znovu přečti slovo od slova, radila Míša, zatímco Dana byla (jako obvykle) s problémem rychle hotová: vrať jim ho ochodu, ať ho smontujou a všechno ti ukážou. Když s tím bude problém, jednoduše ho vrátíš a koupíš si jiný.
Jelikož jsem typ ani kód vysavače u sebe neměla, napadlo mě stavit se cestou z práce v obchodním centru a zkonzultovat vše v elektrocentru nad stejným nebo podobným výrobkem.
Propletla jsem se narvaným nákupním centrem, našla informace, zjistila, kde sídlí Datart, a abych to urychlila, jela jsem tam výtahem. Místo do prvního, sjel se mnou do mínus třetího patra a pak se tam se mnou ještě dvakrát vrátil. Když jsem dorazila do Datartu, „můj“ vysavač tam neměli.
Hned se na to podíváme, řekl prodavač ochotně a pokynul, ať se s ním přesunu k obrazovce počítače: Zadáme typ vašeho vysavače…
Moje odpověď – bílý tyčový elektrolux za dva tisíce po slevě, ho nijak neuspokojila. Mohla byste se podívat na vystavené tyčové vysavače, navrhl. Byly to jiné typy, stály třikrát tolik co ten můj, tyčový držák měly sklápěcí, na takovém kloubu, a místo baterie měly dokinu. Pochopila jsem, že bez požadované specifikace bylo mé snažení zbytečné, a jala se prodírat se obchoďákem k východu. Abych přehlušila pocit zmaru, koupila jsem pár drahých zbytečností a potichu klejíc, odela domů. Při otvírání dveří do bytu se mnou cloumal vztek a touha pustit se co nejdřív do luxování. A tak jsem popadla návod s vybledlými obrázky a … najednou jsem dostala nápad. Mám přece sousedku, která si ví vším rady!
Karolína byla doma, a naštěstí měla pochopení. Nasadila si brýle, koukla do návodu, na neostrém obrázku objevila šroub, a už to šlo. Šroubovák, šroub v třetím dílu vyšroubovat, díl zastrčit a zašroubovat. I tu zdířku našla, mršku, byla maličká a úplně dole. Pozlatit by se měla (Karolína samozřejmě, ne ta dírka). Nabíjení šlo rychle, a já ještě ten samý večer spustila své turbo v obýváku. Jen na chvilku, samozřejmě, abych nerušila okolní partaje. To byl zvuk! A výkon – naprostá spokojenost!