V podvečer 5.prosince chodívám do ulic, abych zahlédla Mikuláše a jeho pomocníky. Tahle pouliční mikulášská tradice začala v mém dětství na malém městě, kdy jsme je s kamarády houfně doprovázeli po sídlišti a čekali na ně před vchodem, zatímco uvnitř plnili svá mikulášská poslání. Při setkání s Mikulášem to bylo stejné, jako když potkáte kominíka a chytíte se za knoflík: Celý večer byl šťastný a magický. Po přestěhování do Prahy venkovní pochůzky ustávaly,  mikulášská nadílka se přesunula do blízkého obchodního centra. Ale jak se ukázalo, venkovní Mikulášové  v Praze nevyhynuli! Před několika lety jsem 5.prosince večer čekala na tramvajové zastávce v ulici nad Strossmajerovým náměstím, je to tam dost z kopce. Shora jsem uslyšela hukot, který se blížil, načež na protějším chodníku projely  tři „náctileté“ postavy na skateboardech. První Mikuláš, roucho na něm vlálo,  za ním čert a zezadu na ně volal anděl, ať na něj počkají, upadla mu hvězda! Počkali na něj a pak všichni odsvištěli dolů na náměstí. Nevím, jak to tehdy dál pokračovalo, protože moje tramvaj jela na opačnou stranu, ale  od té doby se na „Strossmajerák“  „na Mikuláše“ jdu vždycky podívat.
Letos jsem jela autem, na křižovatce nechala přejít chodce – spolu s normálními smrtelníky i Mikuláše, čerta a anděla, kteří mířili ke kostelu sv. Antonína. Zaparkovala jsem za rohem a šla se tam podívat. Trio právě dorazilo pod rozsvícený vánoční strom: Mikuláš se zlatou berlou se tvářil laskavě,  chlupatý Čert s obličejem od sazí, kopyty (!) a pytlem  na zlobivé děti řinčel řetězem, a anděl, vlastně Andělka s křídly a nohama v silonkách měla v ruce košík s perníčky. I Mikuláš měl košík, a v něm dvě velké knihy. Prozradili mi, že se jmenují Vojtěch a Adam, a jako Mikuláš a čert mají dlouholetou praxi, Jana se k nim přidala letos. Perníčky pekli předevčírem, včera je zdobili a balili do celofánových pytlíků. Ale už přicházejí rodiny s dětmi a začíná mikulášská scenérie. Rodiče postrkují své svěřence před Mikuláše: „Byl jsi hodný/á, čistil/a sis zoubky,“ ptá se jich a bere do ruky postupně obě knihy. První je červená a je na ní napsáno „Peklo“, druhá je vázaná v kůži se zlatou ořízkou, to je kniha Dobra. Děti se snaží, recitují básničky, zpívají písničky, Mikuláš je chválí, Andělka rozdává perníčky, čert se trochu nudí, protože k „maluchům“ ho nepouštějí, aby si nebáli. Mikuláš a jeho pomocníci se vžili do svých rolí, vládne tu magická atmosféra, děti září, přicházejí další, za chvíli je tu fronta. Nebudu rušit, jdu se projít předvánoční Prahou, spokojená, že tradice venkovního Mikuláše pokračuje.