Mám známého, který je nevidomý a pracuje jako masér. Do práce ho vodí pes, který přes den odpočívá pod masážním lehátkem. Masér je velice schopný, dokáže rozmasírovat cokoliv, a tak má širokou klientelu, do které patřím i já. Není to jediný důvod, proč ho ráda navštěvuji. Má rád svou práci, s klienty si povídá, používá při tom humor s nadsázkou a je schopný fabulovat zajímavé příběhy. Prý ho inspirují klienti. Tady je malá ukázka.

Klient: Jau jau, mám pocit, že mně vykloubíte ruku.
Masér: Vaši ruku nechávám v klidu, teď vám kloubím rameno.
Klient: No tak rameno, jau jau, nechte toho!
Masér: Vy toho nechte! To jste sem, pane, nemusel vůbec chodit. Takové klienty mám nejraději, co úpí jen na ně člověk sáhne. Vaše rameno potřebuje péči, je zatuhlé, proto vás bolí.
Klient: Dyť mně to rameno utrhnete.
Masér: Když vám ho utrhnu, tak vám ho zase nasadím, až skončím, nemusíte se bát.
Klient: Nebo mi utrhnete něco jiného.
Masér: Tak to nejspíš ruku nebo nohu.
Klient: Nebo hlavu. Nechodí od vás lidi s hlavou v podpaží? Když je potká někdo na chodbě, tak hned pozná, že jdou od vás.
Masér: Máte pravdu, tak to tady často chodí. Lidi jdou ode mě, hlavu pod paží, ruce vytahané až ke kolenům a nohy táhnou za sebou. A ostatní je závistivě pozorují a říkají si: tomu říkám masáž s velkým M!
Klient: No tak já už jsem celej namasírovanej, tak už půjdu. Děkuju vám mockrát, a tady je maličkost pro vás (podává masérovi malý předmět).
Masér: Co to je? Vždyť je to jakási plechovka, navíc otevřená a je cítit po paštice.
Klient: To taky byla paštika v konzervě. Snědl jsem ji na lavičce, než jsem šel k vám a konzervu jsem vzal vašemu pejskovi, jistě si zbytek rád vylíže. Sbohem!