Článek

Nádherný výhled

Existují lidé, co kupují letní zájezdy k moři už v zimě. Ale my s kamarádkou ne, nás láká dynamické rozhodování last minute, a tak se vrháme na nabídky tři týdny před dovolenou. Nejvíc nás okouzlily řecké ostrovy. Naše požadavky jsou skromné: levný, pěkný penzion, písčitá pláž, průzračné moře, slunečné počasí a hlavně, moc se nenamáhat. Vybíráme na internetu, ale na všem „nacházíme chlup“. Čas běží, zájezd nemáme, a najednou zbývá jen týden do začátku dovolené. Doslova v poslední chvíli objevím úžasný „last minute“ jedné cestovky: Třípatrová vila v zeleni s nádherným jehličnanem v popředí vypadá na interentu skvěle, pláž do sta metrů… Hodnocení účastníků jsou super, všichni píšou o nádherném výhledu na záliv a městečko. Cena je překvapivě mírná – za apartmán o dvou místnostech, s balkonem a s VÝHLEDEM NA MOŘE! Sice bez stravy, ale to je detail. Dolet před půlnocí vyhodnotíme jako další plus, a tak spěchám zájezd zaplatit. Slečna v cestovce náš výběr pochválí, a ten výhled, to je prý skutečný bonus. Už se nemůžu dočkat, až tam budeme! Druhý den mi volá znepokojená kamarádka: „Dívala jsem se na internet, píše se tam o padesáti schodech. A já mám ty křížový vazy na obou kolenech!“ Hm, tenhle detail jsem přehlídla.  „Ale hodnocení na internetu jsou fakt pozitivní, “ uklidňuju ji.  „ a bude tam krásnej výhled. Schody jsou prostě druhá strana mince – čím víc schodů, tím bude výhled lepší.“
V den D přistaneme na ostrově, průvodce nás vyzvedne na letišti, a když si odškrtává, kam nás má dodat, zase zmíní ten výhled. Nepřestáváme se těšit. Před půlnocí jsme na místě, z autobusu nás vystoupí dvanáct. Průvodce nám popřeje hezký pobyt a ukáže na druhou stranu silnice: „Pospěšte si, paní domácí už na vás čeká“, a autobus odfrčí. Popadneme kufry a koukáme, kam je máme poponést. Cože? Před námi je strmá ulička do kopce, nad ní dlouhé klikaté schody, a nad tím vším se tyčí vila o třech patrech, kterou známe z internetu. Orlí hnízdo, napadne mě. Kdyby byla v nabídce vidět ta přístupová cesta s poznámkou – zavazadla si nahoru vynesete sami, nikdo se zdravým rozumem by sem nepřijel.
Na uvažování však není čas. Je po půlnoci, paní domácí stepuje na schodech, volá „ Welcome“ a máváním se nás snaží uvést do pohybu. Nezbývá než popadnout věci a vyrazit za ní. Paní před námi hopká vzhůru lehce jako srnka a naše skupinka ji těžkopádně následuje.“ Já ten loďák nahoru nepotáhnu,“ vzteká se týnejždr s baťůžkem. „To neřeš, brácha, táta kufry vynese,“ odfrkne s přehledem jeho sestra. Jejich rodiče supí v závěsu, každý s velikánským kufrem, inu, přijeli na čtrnáct dní. Když zaslechnou poznámky sourozenců, dají jim vybrat – tatínek jim kufry vynese, když budou chodit každý den nakupovat. Tuhle dohodu se puberťáci zdráhají uzavřít, a víc nevím, protože naše cesta končí ve druhém patře (ještě že nemusíme do třetího!).  Rozrazíme dveře apartmánu a vrháme se na balkon, abychom si tam od plic ulevily. Překrásný výhled na záliv a městečko nás příjemně šokne, nářek se nekoná. Pokocháme se, lokneme si ouza a jdeme spát.
Výstupy do vrchu se stanou nedílnou součástí naší dovolené. Z pláže, z nákupů, z večeří v městečku. Pomáhá vzor z prvního večera:  Nepřemejšlet, popadnout věci, zatnout zuby a šlapat. Naštěstí v tom nejsme sami, všichni z vily jsme na jedné lodi, tedy schodech. Naší hymnou se stává písnička Richarda Müllera Po schodoch. Společně se na nich potkáváme, popadáme dech, odpočíváme, sbližujeme se a objevujeme pozitiva Orlího hnízda. Městská oblázková pláž je sice blízko, ale nic moc. Z našeho nadhledu objevujeme lepší pláže! Když se pro velké vlny nedá koupat, z naší vyhlídky zjistíme, že na druhé straně zálivu je voda klidná, a tak se tam přesuneme a užíváme si koupání v závětří.  Jelikož je tam i taverna, zůstáváme na oběd i na večeři. Tlusťoučký majitel se s námi dá do řeči, zajímá se, kde tady bydlíme. Když mu řekneme o Orlím hnízdě, zavolá manželku, aby se na nás přišla podívat. Oba přiznávají, že jejich pohodlnost by takovou každodenní námahu neunesla. Ale když máte fyzičku, usmívají se, máte určitě ten nejkrásnější výhled. S tím docela souhlasíme a – cink – připijeme si na to ouzem.
Je to tak, naše fyzická kondice každým výstupem roste. Na výletech zdoláme pár vysoko položených benátských pevností, přičemž předbíháme turisty, zlenivělé poleháváním u hotelových bazénů. V druhé polovině dovolené už vycházíme do apartmánu bez zastavení.  Tréninky pokračují, křížové vazy drží, výhled na záliv nás odměňuje, a tak to má být. Taky jsme pár kilo zhubly! Poslední večer se na balkoně kocháme západem slunce a shodujeme se, že Orlí hnízdo je vlastně fajn. A tak bude naše hodnocení na internetu podobné těm předešlým: Moc pěkná dovolená, a navíc, je tu nádherný výhled. Doporučujeme!

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit