První červencový pátek jsme zamířili na dovolenou do Řecka a já se těšila, jak tam budeme na týden relaxovat:  Moře tyrkysové, písečné pláže prosluněné, apartmán nedaleko pláže. Kaliméra/ dobré ráno, zdravili jsme s Řekyní v baru u pláže, a kupovali si od ní frappé, ledovou kávu.  Parakaló, podávala nám ji s úsměvem. Evcharistó, děkovali jsme. Na plážích byli letos hlavními motivy růžoví plameňáci, na tričkách, osuškách, a nejnápadnější jako kruhy do vody zvíci pneumatiky od náklaďáku. Kdo nechtěl hnízdit v plameňákovi, mohl se vozit v nafukovací koblize s bílou nebo čokoládovou polevou, i s posypem, v celé nebo i nakousnuté, nebo se usadit v plátku nafukovacího ananasu.  Plážové taverny s rozšafným personálem nabízely suvlaki/ špízy, saganaki/ smažák,  choriatiki/řecký salát, dolmády/ vinné listy, gyros případně další řecká menu, takže jsme nijak nestrádali a dovolená se slibně rozjížděla. Po návratu z pláže jsme šli na večeři, a večer korzovali městečkem, zašli na drink, lelkovali a užívali teplý večer. Kdyby nás to náhodou nebavilo, byla tu široká nabídka místního programu– řecké večery s tancem, diskotéky, karioke, ABBA revival a možná i něco dalšího.  Těšila jsem se, že to všechno zmapujeme, a že to bude fajn dovolená.
Jenže ve stejné době vrcholilo Mistrovství světa ve fotbale. To bude fajn dovolená, liboval si můj protějšek a při odletu z Prahy mě zatáhl do baru na letišti k velkoplošné obrazovce  na zápas Francie – Uruguay. Další zápas jsme sice „proletěli“, ale muži po příletu zapnuli své i-Phony a hlásili senzaci- Belgie vyřadila Brazílii! Začalo čtvrtfinále, a tak jsme nemohli chybět u mače Rusko – Chorvatsko, i tady posloužil bar s velkou obrazovkou. S tím rozdíle, že zápas šel bez komentáře podmalovaný řeckou hudbou. Řeky MS ve fotbale nijak nebralo. Naši muži ale zápas prožívali a fandili Chorvatům, a když to bylo nutné, drželi jim pěsti. A nutné to bylo, boj byl vyrovnaný a tuhý, protáhl se přes půlnoc místního času, rozhodla až poslední penalta, kterou Chorvatsko vyšachovalo zemi, pořádající MS (!) a pokračovalo dál do semifinále.
Ocenila jsem, že další dva dny se fotbal nehrál a večery probíhaly lážo-plážově. Zachtělo se mi v tom pokračovat, a tak jsem na další večer naplánovala návštěvu vyhlídkové restaurace, odkud se krásně koukalo na západ slunce. Ale jen slunce zapadlo, i tam se rozsvítila obrazovka, přítomní muži se před ni poskládali, a než jsem se vzpamatovala, sledovali jsme zápas Francie s Belgií. Další večer jsem účast na fotbale odmítla. Jenže pak přišel Zápas s velkým Z: Anglie s Chorvatskem! Jelikož tu převažovali turisté z Anglie, všechny hospody, bary i restaurace byly od pěti odpoledne v pohotovosti on-line v angličtině. Docela mě to strhlo. Jelikož jsme fandili Chorvatům, opustili jsme ukřičenou atmosféru anglické hospody a přesunuli se do zastrčeného koktejlového baru. Na velké obrazovce tu běžel zápas komentovaný v řečtině a sledovaly ho dvě ruské rodiny. Ženy fandily Chorvatsku (když zvítězilo nad Rusy, je jasně lepší, a proto si zaslouží vyhrát), zato jejich manželé fandili Anglii (když Chorvati  vyřadili Rusko z boje o medaile, zaslouží si  pomstu). Během přestávky prozradili, že jsou z Moskvy, ale Česko mají rádi, a nejvíc Karlovy Vary, protože tam koupili byt. Což jsme nekomentovali a radši sledovali zápas. Naše fandění přineslo ovoce: Oréo, Modrič/ výborně, křičel moderátor čím dál častěji, a po dlouhém boji v prodloužení Chorvati Anglii zaslouženě porazili. Koupili jsme si další drink a výsledek semifinále náležitě oslavili – Ijia más/ na zdraví! Kali nichta/ dobrou noc, rozloučili jsme se pak  a šli spát hodně po půlnoci.
Další fotbalové zápasy se do konce naší dovolené nehrály, což mi vyhovovalo. Vstávali jsme pozdě, přes den plavali v moři, lenošili na pláži, hráli karty, nikam nespěchali, večery byly krásně dlouhé a ničím nepřerušované. Shodli jsme se, že to byla moc fajn dovolená. Ale když jsem balila k odjezdu, přistihla jsem se, že se těším na  finále – zase budu fandit Chorvatům.