Když jsem dorazila na pražské letiště, bylo brzo ráno.  Měla jsem v sobě velký hrnek čaje a přejezd přes celé město, ale ještě jsem se pořádně neprobudila.  V odletové hale u přepážky bylo narváno, a tak jsem si řekla, že si skočím ještě na toaletu, snad se dav mezitím rozplyne.  Jenže na dveřích dámského WC byla výstražná páska a cedule: Vážené dámy, omlouváme se, ale z důvodu havárie je toto WC dočasně mimo provoz.  Než bude závada vyřešena, použijte, prosím, nedaleké pánské toalety. Děkujeme za pochopení.  A pak tam byla ještě tlustá šipka ukazující směr.
Pochopení pro tenhle vzkaz jsem v sobě nenašla, i když pánské toalety byly na dohled. Ale čas chvátal a močový měchýř naléhal, návštěvu místnůstky jsem nechtěla odkládat.  Automaticky jsem tam zamířila, když mi hlavou bleskla vzpomínka, jak jsme jako děti jezdily na tábor. Autobus po několika hodinách zastavil na zdravotní přestávku a – holky napravo, kluci nalevo.  Ale nikdy ne dohromady – zareagoval můj polospící mozek: Ženská na pánském WC je přece úplná hovadina. Mysli! Napadlo mě, jak by to asi vypadalo, kdybych tam přece jen šla…Ani náhodou, rozhodla jsem se. Na letišti se sice má cestující řídit podle pokynů přepravce, ale takováhle instrukce – to tedy bylo příliš. Co si ty aerolinky o sobě vůbec myslí?
Postávala jsem před zapečetěnými dveřmi, když tu šel kolem zaměstnanec aerolinií.
„Prosím vás, pane, dámské WC má prý poruchu.  Existuje snad ještě jiné řešení než to, co tady navrhujete,“ ukázala jsem na vývěsku.
Stevard  si přečetl ceduli a zbrunátněl. „Cože, už zase, vtipálek jeden,“ vykřikl. Okamžitě strhl nápis i pásku a divoce se rozhlížel kolem. Jeho pohled mluvil za vše: Kde jsi, zvrhlíku, co vháníš slušné dámy do trapné situace, a pak se tím bavíš? Ukaž se, vylez, zbabělče! Muž zahodil ceduli do odpadkového koše a vybídl mě, ať na dámskou toaletu bez obav zajdu. „Jsem si jistý, že tam bude všechno v pořádku,“ ujistil mě a odešel rázným krokem, zřejmě událost nahlásit.
Vešla jsem, a opravdu, havárie se nekonala.  Zámky na dveřích zamykaly, fotobuňky fungovaly, voda tekla, mýdlo pěnilo. Sušila jsem si ruce a přemýšlela nad žertíkem. Jelikož jsem se na něj nechytila, přišel mi docela zábavný . Třeba by se dal v budoucnu použít  na Apríla? Jako upozornění pro pány.