Kdysi ke konci zimy, bylo to brzy odpoledne, se venku naráz setmělo a začala bouřka. Ale jaká! Blesky se křižovaly, hřmění nepřestávalo, za okny příšerná chumelenice. V životě jsem nic podobného nezažila, úplně jsem se vyděsila, co se to děje. Datum v kalendáři všechno objasnilo, bylo to na Hromnice. Od té doby si toho svátku všímám a vyhlížím, jaké bude počasí a jestli zase nepřijde první bouřka – letos byla v Praze už zkraje ledna!
Díky tomu jsem objevila, že k Hromnicím se váže spousta pranostik, které mají naznačit, jaké bude jaro a úroda. O skřivánkovi asi mluvit nemusím, z dalších vybírám: Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více. O Hromnicích déšť – na jaře sníh, o Hromnicích sníh – na jaře déšť. Leze-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí.
Uprostřed Prahy máme, bohužel, možnosti pozorování omezené. Chybí tu pole, kde by se dal poslouchat skřivánek, do lesa je daleko. I kdybych se tam vydala a nakrásně našla jezevčí noru, nepoznám, jestli z ní jezevec už vylezl. Ledaže bych se za ním vydala do ZOO, vím kde tam jezevce mají. Ale nevsadila bych se, že jeho chování v zajetí bude stejné jako v přírodě.
Nezbývá, než sledovat počasí, které je teď jako na houpačce: Včerejší Hromnice byly krásně slunečné, dnes se zatáhlo, po poledni sněžilo a pak začalo pršet. Nevím, k jaké pranostice to ladí nejlépe, a tak se nechám překvapit. jedno ale vím – jaro každopádně přijde. Dříve nebo později, možná se sněhem a možná s deštěm, ale přijde určitě.