Tak teda zhubnu (nebo ne),
přestanu kouřit (nebo ne),
budu zdravě žít (nebo ne).

Hlavně se chci dobře mít,
chci se líbit, zazářit.
Už se vidím, s krásnou pletí,
štíhlá, lepá, voňavá.
Jak se k tomu dopracovat,
kdo to za mě udělá?

Poradna, či kámoška?
Možná. Asi. Nebo ne.
V hlavě se to změnit musí.
Je to šance. Ne že ne.

Lidé, co se na Nový rok rozhodnou s něčím začít, nebo naopak s něčím skončit, mají moje sympatie. Z vlastní zkušenosti vím, že to není lehké, i když si říkáme tisíckrát, že „chceme“.  Něco uvnitř nás nechce měnit nic a háže nám klacky pod nohy. A když jsou někdy i okolnosti proti…  S kamarádkou jsme se o tom včera bavily, jelikož se s plněním svých novoročních předsevzetí zrovna potýkáme, a po čtrnácti dnech můžeme říct:  Naplánovaly jsme to, jde to, dře to, ale snažíme se dál.
Protože máme pochopení pro lidské slabosti včetně těch našich a případná malá selhání, rozhodly jsme se k tomu přistupovat s lehkostí a humorem. Zachycovat, co se povedlo, případně nepovedlo, do mobilu, deníku nebo do kalendáře. Všímat si svých úspěchů, i když jsou zatím malé. Chválit se za ně. Nepolevovat. Každý, kdo vydrží aspoň měsíc, vyhrává.  A kdyby náhodou nevydržel dál, může začít jindy.

Držíme palce!