Miluju ten magický večer, jediný v roce, kdy se po ulicích prochází známé trio: vousatý Mikuláš s berlou, zlatovlasý anděl, a aby toho dobra nebylo příliš, chodí s nimi zlý čert. Nepatřím k těm, kteří je zvou k sobě domů, chodíme za nimi ven. V posledních letech v Praze ubylo pochůzek Mikulášů na sídlištích, ale pořád jsou místa, kde je možné je potkat. Nejradši mám dostaveníčko s Mikulášem na  pražském Strossmayerově náměstí, takzvaném Štrosmajeráku. Na plácku před kostelem svatého Antonína stojí krásně ozdobený vánoční strom a k němu po soumraku zamíří Mikuláš se svým doprovodem. Letos tu byly Mikulášů  tři party, což bylo dobře, protože tam byl takový nával rodičů s dětmi, že by ho jedna parta nestihla odbavit ani do půlnoci.
Ono to totiž chce čas: Vyzpovídat děti, jestli byly hodné. Poslechnout si od nich básničku nebo říkadlo, pochválit je, předat jim odměnu. A zatímco jedny děti spokojeně odcházejí, už tu natěšeně čekají další. Letošní Mikulášské party byly poměrně mladé, možná jen o pár let starší než jejich posluchači ( tipovala bych je na základku). Ale nic neošidili, převleky měli vychytané a své role hráli dokonale: Z Mikulášů vyzařovala vlídnost a moudrost, ušmudlaní čerti poskakovali kolem a nadělovali dětem brambory ve staniolu, což zase korigovali sladkými odměnami spravedliví andělé, nad kterým se vznášela dokonalá křídla. Zájem byl tak velký, že anděl musel  několikrát běžet do blízkého obchodu, aby doplnil bonbónové odměny! Z množství říkanek asi svatou partu brněly uši. Jestlipak i tady zazněla moje oblíbená průpovídka Jákuláš, tykuláš, mykuláš, vykuláš, onikuláš ?

Atmosféru skvěle doladil svařák nebo grog v nedaleké jarmareční budce, odměna to pro rodiče a příjemná tečka za Mikulášskou tradicí.