Tuhle historku mi vyprávěla moje milá příbuzná Evelína, která se v padesátých letech přistěhovala do Prahy na Hanspaulku. Kdo zná tuhle pražskou čtvrť, ví, že je zasazená v krásné přírodě a její lokality jsou mezi výletníky vyhlášené. Evelína se ani nestačila zabydlet a už nadšeně vyrážela na dlouhé procházky. Když se vracela z jedné takové túry, zjistila, že ztratila brýle. V padajícím šeru se nechtěla vracet zpátky do lesa. Usilovně přemýšlela, jak to udělat, aby o brýle nepřišla, když tu zahlédla otevřenou trafiku, takovou malou budku s okýnkem. Zašla tam a poprosila prodavače o radu: Kam by tu poctivý nálezce mohl brýle nejspíš přinést?
Trafikant se zamyslel a řekl: Zeptejte se na faře.
Prosím? Podivila se Evelína.
Jestli je někdo našel, donese je na faru, trval muž na svém.
Evelína byla na rozpacích. Do kostela nechodila, náboženství v té době nebylo moc populární, a tak ji překvapilo, že tady se vším hned běhají na faru. Nicméně, usoudila, místní zvyky je dobré respektovat. Fara byla nedaleko, a tak tam hned zamířila. Na zazvonění jí přišla otevřít kuchařka. Evelína se svěřila, že ztratila brýle a jde se zeptat, jestli je někdo nepřinesl na faru. Kuchařka se na ni dívala s nedůvěrou.
Nejlíp bude, když to řeknete přímo panu farářovi, řekla. Teď má ale kázání, budete za ním muset do kostela.
Nešťastnice šla do nedalekého kostela, zůstala na mši a po jejím skončení pospíchala za farářem do sakristie.
Co pro vás mohu udělat, dcero, otázal se, když viděl její zkroušenou tvář. Její prosba ho překvapila, nicméně slíbil, že při nedělním kázání „shodí její brýle z kazatelny“.
Evelína nad vším v duchu kroutila hlavou, ale na druhou stranu byla ráda, že pro záchranu brýlí udělala maximum.
Když cestou domů míjela trafiku, z okénka vykoukl trafikant a zeptal se, jak pochodila na faře. Popsala mu, že byla nejen na faře, ale i v kostele, mluvila s farářem, a ten slíbil, že ztrátu brýlí v neděli oznámí z kazatelny.
Trafikant vykulil oči a zařval: Ale já myslel hospodu Na faře!

A brýle?
Byly tam.