Jen co skončí letní prázdniny a přijde babí léto, už je tu tradiční velký svátek vína. Ten ve Znojmě se koná každoročně v půlce září a připomíná tamní návštěvu českého krále Jana Lucemburského v roce 1327, kdy udělil městu privilegia vinařská a na pořádání výročních trhů.  Na tuto slavnost se vždycky moc těším a snažím se ji neprošvihnout. Město připraví nejen konzumaci vín, ale především báječnou středověkou podívanou v centru starého města. Hlavní událostí je královský průvod v historických krojích v čele s králem Janem Lucemburským a jeho manželkou Eliškou Přemyslovnou. Průvod je k vidění hned dvakrát. V pátek večer (úchvatná podívaná s loučemi a polykači ohně!) a v sobotu po poledni, kdy královská družina projede městem a zasedne na slavnostní tribuně na Dolním náměstí. Král pronese řeč, sleduje rytířský turnaj a katovi pacholci potrestají nepoctivé obchodníky – zavřou je do proutěného koše a ponoří do kašny (je tam skutečně voda!). Kat s popravčím mečem na to dohlíží, šašek se směje a vyvádí alotria.
Počasí bývá vlídné, jen letos v sobotu mrholilo, naštěstí se to vybralo a Královský průvod i slavnost a turnaje proběhly v suchu. V historickém městě se otevřelo přes dvacet mázhauzů – převážně renesančních domů s dvory, kde se naléval vinný mok. Nejživější to bylo na Horním a Dolním náměstí, přilehlém Slepičím trhu a kolem gotického chrámu svatého Mikuláše.
Procházíme se skleničkou volným krokem, stánků a lidí plno. Každý se někde zastaví okoštuje, posedí, zaposlouchá se do muziky, pobaví a přesune se dál. V ruce kelímky nebo krásné, lýkem opletené skleničky, víno tu čepují nejen renomovaní výrobci ze Znojma, Lechovic, Nového Šaldorfa, Hnanic, ale i menší vinaři, jako třeba rodina Vojtkova, Špalkova, Josef Kořínek a mnoho dalších.  K zakousnutí jsou kvašáky, chleba se sádlem a škvarky, gorbáčiky, špízy, pečená selátka, kuřátka, uzené bůčky a další laskominy. Říkáme si, že je to každý rok lepší. Program příjemně navazuje, každý si tu najde to svoje. Na Horním náměstí hraje na pódiu cimbálová kapela, na Dolním se rozchází královská družina – diváci znovu zdraví krále, konšele, lovce, jezdce na koních a ti nejvíc ovínění i pivovarské valachy, co táhnou Bakchův vůz, co alegorický průvod uzavírá. Na podiu je střídá Ewa Farná a my se přesouváme do starých uliček u  chrámu svatého Mikuláše, kde se to hemží lidmi v historických oblecích.
Tady je ten pravý středověk: Žonglují tu kejklíři, hraje pouliční divadlo, jsou tu hudebníci s loutnami, lidé  si fotí selfíčko s  královským šaškem. Pro hladové je tu středověké menu. S přibývající konzumací se nálada uvolňuje na obou stranách. Jdeme ke stánku na pečeného pstruha, mladík před námi žádá silným hlasem „ale nějakého pořádného, žádnou mřenku“. Prodavač se urazí a pořádného mu dá, ale za pořádnou cenu. Když to vidíme, říkáme, že nám stačí nějaký menší, aby to zas tolik nestálo. Prodavač se usměje, a nadělí nám stejně velkého jako mladíkovi, jen za menší cenu. I tohle je Vinobraní.
Večer se znovu přižene déšť. Nám ovíněným to náladu nepokazí, jen se přesuneme do mázhauzů, ať máme střechu nad hlavou. Na počátku noci veselí vrcholí. Oblohu nad starým městem rozzáří nekonečný ohňostroj, různobarevné gejzíry vybuchují ve vzduchu celou čtvrthodinu. Starší paní stojící vedle mě to sleduje i se svými dvěma starými psy, a když to skončí, zamáčkne slzu a řekne: „To bylo tak krásný!“
Je to tak výstižné, že nemám co dodat.