K vánočním svátkům patří pohádky a mě napadla jedna netradiční. Inspirovala mě dávná řecká dovolená, kdy nás v baru obsluhovala studentka, co se jmenovala Iota.  Zaujalo mě, že je možné pojmenovat své dítě pouhým písmenem řecké abecedy. V době covidu si tuhle abecedu nechtěně procvičujeme – během roku jsme se dostali od delty k omikronu. Ale dost bylo covidu, pojďme k pohádce:

Žil byl kdesi i v Řecku na břehu mořském jeden rybář.  Oženil se a měl se svou ženou  řádku dětí.  Aby pořád nemusel vymýšlet pro děti nová  jména, pojmenoval je podle písmen řecké abecedy:  Alfa, Beta, Gama, Delta, a tak dále.  Jeho nejmladším dítětem byla dceruška Iota.  Od malička byla chytrá, učenlivá, a taky mívala štěstí. Například u zápisu do školy ohromila komisi, když jim bezchybně vyjmenovala abecedu od alfa až po iota. Komise usoudila, že určitě umí řeckou abecedu celou a zapsali ji hned do druhé třídy.
Iota byla cílevědomá a cytrá, co neuměla, rychle se doučila. Psala domácí úkoly, nezbednostem se vyhýbala, mluvila, jen když byl tázána, takže ji všichni začali považovat zamimořádně chytrou. Po základní škole ji proto bez přijímaček přijali na střední školu, kde postupovala stejným, opět úspěšným způsobem. Na vysokou školu nešla, protože na gymnáziu potkala chlapce z bohaté rodiny, který se do ní zamiloval a hned po maturitě si ji vzal za ženu.
Hoch byl šťastný, jeho rodiče také, rybářovic  rodina jakbysmet a Iota, ta ze všeho nejvíc. Hlavním cílem její snahy totiž nebylo studium, které ji vlastně nudilo, ale touha dobře se provdat.  Hnacím motorem byla její matka  – věčně nespokojená rybářova žena (zde odkazuji na pohádku O zlaté rybce). Iota postupně získala všechno, po čem její matka toužila  – bohatého manžela, dvojčata (aby nemusela být těhotná dvakrát), k nim dvě chůvy, několikapatrový dům s výhledem na moře, samozřejmě zařízený (nábytek nechávám na vaší představivosti, myčku nádobí, pračku se sušičkou, atd.), auto, soukromou jachtu, … Bylo to zvláštní, ale Iotě se plnila přání její matky. Když jednoho dne její matka zůstala stát s prázdnýma rukama na břehu mořském (viz závěr pohádky o Zlaté rybce), Iota ji,vzala k sobě, aby jí pomohla s výchovou jejích dvojčat, Castora a Poluxe. Jelikož své dva synky pojmenovali s manželem podle skutečného souhvězdí, zbohatlou Iotu, která už nevěděla coby, napadlo, že by si ještě mohla zaletět do vesmíru. Peníze nebyly problém, a tak si koupila lístek na komerční let, nastoupila do raketoplánu a vyletěla na oběžnou dráhu. Jenže nic netrvá věčně: štěstí se k ní obrátilo zády a Iota na oběžné dráze uvízla. A pokud nezemřela, obíhá tam dodnes.