Píše mi IKEA: Dobrý den Silvie, načež následuje výzva k nějaké akci, např. Objevte tipy na útulné bydlení! 20% zpět při nákupu kuchyně! Pospěšte si, začíná výprodej!
Ráda vzpomínám na začátky IKEA v České republice, kdy mě v mailech oslovovali hezky švédsky: Hejsan, Silvie. Sice jsme se tomu s přítelem usmívali, ale hopsan hejsan, skočili jsme do auta a jeli do IKEA nakupovat.
Tehdy jsem pracovala pro švédskou společnost. Naši Švédové s námi mluvili anglicky a mezi sebou švédsky. Samozřejmě nás zajímalo, co si mezi sebou povídají. Ale jak to zjistit? Byla jsem jediná, kdo se kvůli tomu přihlásil na kurz švédštiny. Dlouho jsem sice studovat nevydržela, absolvovala jsem jen pět lekcí, ale bylo to zajímavé. Například základní pozdravy: Hej do (ahoj), Hejsan (ahojte!) Přišly mi akční i legrační, člověka takový pozdrav úplně nakopne a hned má dobrou náladu. Nebo názvy prarodičů. Vycházejí ze slova matka (mor) a otec (far). Babička a dědeček jsou složeniny těchto slov. U nás se řekne jednoduše babička a dědeček, a přitom nevíme, které má řečník na mysli: z otcovy, nebo z máminy strany? To ve švédštině je to jasné hned. Matčina matka je mormor, její manžel morfar, babička z otcovy strany je farmor a dědeček farfar. Když nám to švédská lektorka prezentovala, mysleli jsme, že si dělá legraci, jako kdyby to vypadlo z Pipi Punčochaté. Smáli jsme se asi deset minut a pak jsme se jí zeptali, jak se to řekne doopravdy. No takhle, odpověděla rozpačitě. Švédové ve firmě potvrdili, že je to pravda, ale názvy babiček a dědečků jim (na rozdíl od nás) nepřišly nijak legrační, pouze praktické – jsou krátké a hned se ví, o které babičce nebo dědovi je řeč. Další zvláštností švédštiny je zvuk, takový hlasitý nádech, který u nás děláme při leknutí a pak trošku zadržíme dech. Švédové tím zvukem ale naznačují, že pozorně naslouchají! Některé hlásky jinak píšou a čtou. Například ta babička mormor se vyslovuje murmur a její muž murfar. Nebo kostel: píše se kyrkan, ale vyslovuje širchan, ano, jako ten krvelačný tygr z Knihy džunglí. A mohla bych pokračovat dál.
Ale proč to vlastně celé píšu: je mi líto, že mě IKEÁci už neoslovují Hejsan! Bylo to takové milé zaklínadlo, které v mé přeplněné emailové schránce postrádám.